Nejsnazší cesta k instalaci Debianu je použít oficiální sadu debianích CD (viz
seznam
dodavatelů). Pokud máte rychlé připojení k síti a vypalovací
mechaniku, můžete si stáhnout obrazy CD z debianího serveru a vyrobit si
vlastní sadu. Jestliže již CD máte a váš počítač z nich umí zavést systém,
můžete přeskočit rovnou na Instalace z CD-ROM, Oddíl 5.2.
Pokud sice CD máte, ale váš počítač nepodporuje zavádění z CD-ROM, můžete zahájit instalaci zavedením instalačního systému z diskety, pevného disku nebo sítě a po zavedení systému do paměti se již budou všechny potřebné soubory kopírovat z CD. Soubory, které potřebujete k zavedení instalačního systému alternativní cestou, se taktéž nachází na CD. Organizace adresářů na CD je shodná se strukturou síťového debianího archívu, takže cesty k souborům uváděné dále v dokumentu, můžete jednoduše vyhledat jak na CD, tak i na síti.
Pokud sadu CD nemáte, budete si muset stáhnout soubory instalačního sytému a nakopírovat je na pevný disk, diskety nebo připojený počítač tak, aby se z nich mohl zavést instalační systém.
Až budete stahovat soubory z debianího zrcadla, použijte binární mód,
ne textový nebo automatický. Také je důležité zachovat adresářovou strukturu
zrcadla. To není potřeba pokud budete kopírovat instalační soubory na diskety,
nicméně pak požadované soubory naleznete rychleji. Stahovat byste měli od
adresáře disks-mips dolů, například:
current/podarchitektura/images-1.44/varianta/rescue.bin
Samozřejmě, že nemusíte stahovat všechny soubory, ale pouze ty, které potřebujete (to zjistíte dále v textu).
Pokud je váš program pro stahování souborů nastaven aby automaticky rozbaloval soubory, musíte tuto vlastnost vypnout. Instalační soubory se rozbalí automaticky při instalaci. Rozbalovat je v současném systému je zbytečné plýtvání časem a místem a pokud dekompresní program originální archívy smaže, nebudou k dispozici, až budou potřeba.
V zásadě existují tři kategorie:
rescue.bin, linux.bin a root.bin).
rescue.bin a
drivers.tgz).
basedebs.tar).
Pokud máte v počítači funkční ethernetové připojení a vaše ethernetová karta je zakompilovaná v instalačním jádře, možná vám budou stačit soubory k zavedení instalačního systému. Instalační systém může instalovat jádro a ovladače ze sítě.
Jestliže máte ethernetové připojení, pro které nemá instalační jádro podporu, budete potřebovat zaváděcí soubory instalačního systému, jádro a soubory s ovladači zařízení.
Pokud instalujete na systém bez funkčního připojení k síti, nebo jestliže jste připojeni přes PPP (modemem), budete si muset před instalací sehnat všechny tři typy souborů.
Pokud si nejste jisti, které soubory potřebujete, začnete pouze se zaváděcími soubory instalačního systému. Jestliže se vám nepodaří nastavit síťové připojení, můžete instalaci ukončit, stáhnout si potřebné soubory a spustit instalaci znovu.
Instalační soubor základního systému (basedebs.tar) v současnosti
zabírá asi 27 megabajtů. Pokud můžete použít CD, nebo můžete nastavit síť
ještě před instalací základního systému, je lepší toho využít a tento soubor
nestahovat. Umístění na síti je v příloze (Instalační soubory základního systému,
Oddíl 11.2.3.4).
Jestli si chcete basedebs.tar sestavit na stávajícím debianím
systému, nainstalujte si program debootstrap (apt-get
install debootstrap) a spusťte příkaz:
debootstrap binary-basedebs SUITE=woody VERSION=3.0 \
MIRROR="http://ftp.debian.org/debian" ARCHES="mips"
Instalační soubory zahrnují obrazy jádra, které jsou různé pro různé podarchitektury a každé podporuje jinou množinu hardwaru. Pro Mips máte na výběr z těchto jader:
Konfigurační soubory jader jsou uloženy v jejich adresářích v souboru
kernel-config.
Umístění instalačních souborů na síti je pro každou variantu mips vyjmenováno v příloze. Tyto soubory obsahují:
.../current/r4k-ip22/images-1.44/rescue.bin.../current/root.bin
Obraz záchranné diskety obsahuje komprimované linuxové jádro, které se použije
při zavádění z disket a později při instalaci, kde se nainstaluje na pevný
disk. Binární soubor linux.bin je nekomprimované jádro a používá
se k zavedení instalačního systému z pevného disku nebo CD-ROM. Při zavádění
instalačního systému z diskety není potřeba.
O tom, jak správně vytvořit diskety z jejich obrazů, pojednává Zápis obrazů disků na diskety, Oddíl 4.3.
Obraz kořenové diskety obsahuje komprimovaný RAMdisk, který se po zavedení instalačního systému nahraje do paměti.
Během instalace bude instalační program potřebovat přístup k ovladačům
zařízení. Ty jsou přístupné ve dvou podobách — jako obrazy disket nebo
jako jeden velký archív. Pokud máte na pevném disku oblast, která je přístupná
instalačnímu systému (viz dále), můžete použít archív drivers.tgz.
Obrazy disket s ovladači potřebujete pouze v případě, že musíte instalovat
ovladače z disket.
Až budete stahovat soubory, měli byste dávat pozor na jaký souborový systém je ukládáte. (Jestliže budete instalovat z disket, je to jedno). Instalační systém umí číst mnoho souborových systémů včetně FAT, HFS, ext2fs a Minix. Jestliže ukládáte soubory na UN*Xový souborový systém, stáhněte si z archivu ty největší soubory.
Protože se na začátku instalace vymažou všechny oblasti, na které budete Debian instalovat, musíte stažené soubory umístit na jiné oblasti než na které budete instalovat.
Zaváděcí diskety se používají pro zavedení instalačního systému z disket. Diskety mohou na většině systémů sloužit i k instalaci jádra a modulů.
Obrazy disků představují úplný obsah diskety v syrové formě. Soubory
jako je např. rescue.bin nelze na disketu jednoduše nakopírovat -
jejich zápis se provádí speciálním programem přímo do sektorů na
disketě.
Příprava disket se liší systém od systému. Tato kapitola se zabývá přípravou disket pod různými operačními systémy.
Až budete mít diskety vytvořené, ochraňte je před neúmyslným přepsáním nastavením disket pouze pro čtení.
Zápis disket může většinou provést pouze uživatel root. Založte do mechaniky prázdnou disketu a příkazem
dd if=soubor of=/dev/fd0 bs=1024 conv=sync ; sync
zapište soubor na disketu. /dev/fd0 bývá zařízení
disketové jednotky. (Na systému Solaris je to /dev/fd/0).
Disketu vyjměte až po zhasnutí kontrolky na mechanice, příkaz dd
vám může vrátit příkazový řádek, ještě než systém dokončí zápis souboru. Na
některých systémech lze vyjmout disketu z mechaniky pouze softwarově. (Solaris
má pro tento účel příkaz eject, viz manuál).
Některé systémy se snaží automaticky připojit disketu, jakmile ji vložíte do
mechaniky. Budete asi nuceni tuto funkci vypnout, aby bylo možné zapsat
disketu přímo. Zeptejte se systémového administrátora na detaily. Abyste na
systému Solaris získali přímý přístup k disketě, musíte obejít volume
management: Nejprve se programem volcheck (nebo ekvivalentním
příkazem ve správci souborů) ujistěte, že disketa je připojená. Poté normálně
použijte výše zmíněný příklad s programem dd, pouze
/dev/fd0 nahraďte za
/vol/rdsk/nazev_diskety, kde nazev_diskety
je jméno diskety, jaké jste jí přiřadili při formátování. (Nepojmenované
diskety mají standardní jméno unnamed_floppy).
Pokud máte přístup k PC, můžete využít některý z následujících programů k zapsání obrazů na diskety.
V MS-DOSu můžete použít programy FDVOL, WrtDsk nebo RaWrite3.
http://www.minix-vmd.org/pub/Minix-vmd/dosutil/
Abyste tyto programy mohli používat, ujistěte se, že jste v DOSu. Spuštění programu dvojitým kliknutím z Windows Exploreru nebo z DOSového okna ve Windows nemusí fungovat. Pokud nevíte, jak nastartovat DOS, zmáčkněte F8 během startu počítače.
NTRawrite se pokouší vytvořit verzi Rawrite/Rawrite3,
která by byla kompatibilní s WinNT, Win2K i Win95/98. Je to intuitivní
grafická aplikace, kde stačí vybrat obraz, disketovou mechaniku, na kterou se
má obraz zapsat a kliknout na tlačítko ,,Write''.
http://sourceforge.net/projects/ntrawrite/
Pokud chcete, aby se zprávy na záchranné disketě zobrazovaly ve vašem mateřském
jazyce, musíte na disketu přikopírovat dodávané soubory se zprávami a fonty.
Pro uživatele MS-DOSu a Windows je v adresáři dosutils připravený
dávkový soubor setlang.bat. Z tohoto adresáře spusťte příkaz
setlang jazyk, kde jazyk je dvoupísmenný kód
vašeho jazyka. Například pro nastavení polštiny napište setlang
pl. V současné době jsou k dispozici tyto jazyky:
ca cs da de eo es fi fr gl hr hu it ko ja pl pt ru sk sv tr zh_CN
Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavádět ze sítě pomocí TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační systém, musíte na vzdáleném počítači nakopírovat zaváděcí soubory do specifických adresářů a povolit zavádění vaší stanice.
Musíte nastavit TFTP server a pro CATS stroje BOOTP server server.
Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux.
Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je
tftpd povolen. Toho obvykle docílíte následující řádkou v souboru
/etc/inetd.conf:
tftp dgram udp wait root /usr/etc/in.tftpd in.tftpd /tftpboot
Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název
adresáře, jehož jméno je za in.tftpd; budete jej dále potřebovat.
Přepínač -l umožňuje některým verzím in.tftpd
zaznamenávat všechny požadavky, které mu byly zaslány, do systémových logů. To
je vhodné zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte
změnit obsah souboru /etc/inetd.conf, musíte proces
inetd upozornit, aby obnovil svá nastavení. Na stroji s Debianem
stačí spustit /etc/init.d/netbase reload (pro potato/2.2 a novější
použijte /etc/init.d/inetd reload). Na jiných systémech musíte
zjistit ID běžícího procesu inetd a spustit kill -HUP
inetd-pid.
Pokud je vaším TFTP serverem GNU/Linux s jádrem 2.4.X, musíte na serveru následujícím příkazem vypnout ,,Path MTU discovery'':
echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_no_pmtu_disc
Pokud tak neučiníte, PROM na Indym nebude moci stáhnout jádro. Dále zkontrolujte že TFTP pakety jsou posílány z portu menšího než 32767, protože jinak by se přenos zastavil po prvním paketu. Rozsah zdrojových portů, které má TFTP server používat se nastaví příkazem:
echo "2048 32767" > /proc/sys/net/ipv4/ip_local_port_range
Dále je potřeba přemístit příslušný zaváděcí TFTP obraz (viz Popis souborů instalačního systému,
Oddíl 11.2.3) do adresáře, kde má tftpd uloženy obrazy,
obvykle to bývá adresář /tftpboot. Ještě musíte z toho souboru
udělat odkaz na soubor, který tftpd použije pro zavedení
konkrétního klienta. Bohužel je jméno souboru určeno TFTP klientem a
neexistují žádné závazné standardy.
TFTP klient často hledá soubor hex-ip-adresa-klienta-architektura.
hex-ip-adresa-klienta se spočítá jednoduše: Každý bajt IP adresy
klienta vyjádřete v šestnáctkové soustavě. Pokud máte po ruce program
bc klidně jej použijte. Příkazem obase=16 nastavíte
výstup na hexadecimální a potom už jen zadáte jednotlivé části IP adresy. Pro
proměnnou architektura vyzkoušejte různé hodnoty.
Na počítačích SGI Indy se můžete spolehnout na bootpd, že předá
správné jméno TFTP souboru. Jméno se zadává v souboru
/etc/bootptab jako bf= nebo v souboru
/etc/dhcpd.conf jako filename=.
NOT YET WRITTEN
It is closer to "TFTP install for lowmem..." because you don't want
to load the RAMdisk anymore but boot from the newly created NFS-root file
system. You then need to replace the symlink to the tftpboot image by a
symlink to the kernel image (for example, linux-a.out). My
experience on booting over the network was based exclusively on RARP/TFTP which
requires all daemons running on the same server (the sparc workstation is
sending a TFTP request back to the server that replied to its previous RARP
request). However, Linux supports BOOTP protocol, too, but I don't know how to
set it up :-(( Does it have to be documented as well in this manual?
Klientský počítač můžete zavést podle Zavedení z TFTP, Oddíl 5.4.
Pokud spravujete více obdobných počítačů, můžete využít plně automatickou
instalaci nazvanou FAI. Na počítač, v tomto případě použitý jako
server, nainstalujte balík fai. Potom stačí, aby klienti
nabootovali ze sítě nebo diskety a zahájili automatickou instalaci Debianu.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Mips
verze 3.0.24, 18 December, 2002